Letní táborová školička 2020 (zlatá horečka)

Sobota:

Příjezdový den nám letos vyšel s ne úplně příznivým počasím. Tento rok jsme výjimečně nejeli naším oblíbeným motoráčkem do Pusté Kamenice, ale rodiče nás odvezli přímo na místo konání tábora. Měli jsme štěstí, při ubytování většiny z nás, byla zrovna přestávka mezi deštěm, tak nám věci ani nezmokly. Zato večer už sprchlo pořádně, a proto jsme se museli seznamovat s ostatními členy oddílu uvnitř základny.

Neděle:

Dnes to vypadá s počasím mnohem lépe. Začíná nám svítit sluníčko, takže je čas započít naši letošní CTH (celotáborovou hru). Přenesli jsme se do doby, kdy na dalekém západě mnoho lidí popadla touha po rychlém zbohatnutí. Tato touha po zlatém kovu přepadla i nás, a tak jsme se na týden vydali do městečka Jimův důl, které je proslulé okolními nalezišti zlata. Místní starosta, Jim Bridger, je na nás velmi hodný a milý. Ukázal nám vesničku a seznámil nás s místními obyvateli. Ti všichni vypadají přátelsky a jsou více než ochotni nám pomoci v našem snažení při těžbě zlata. Však i pro ně jsme zdrojem příjmů. Hned ráno naši poštmistrovou přepadli a splašili jí koně. Navíc jí vypadla brašna se všemi dopisy a ty se pomíchaly. Starosta nás proto poprosil o pomoc při doručování zásilek. Je to skvělá příležitost místní obyvatele lépe poznat a trochu se jim zavděčit. Tak pojďme na to! Před obědem jsme se také trochu vzdělávali. Učili jsme se poznávat zvířecí stopy, šifry, některá česká, turisticky významná místa a jiné zajímavé dovednosti. Přes oběd se nám počasí trošku zkazilo a začalo opět pršet. No ale co, na běhání po úřadech to je stejně jedno. Právě jsme se totiž dozvěděli, že pro těžbu zde, si musíme vyjednat schválení. Jak to bývá, strávili jsme běháním po úřadech půlku dopoledne. Po svačině se zase počasí na chvíli umoudřilo, a tak jsme si zkusili typický místní tanec. Jelikož nám to šlo, od zítřka to budeme pilovat každé ráno jako rozcvičku. No a před večeří, jelikož nám počasí vydrželo, jsme zvládli ještě Hustou hodinku plnou nejrůznějších úkolů. A hrome, má přijít velká průtrž. Tu jsme naštěstí přečkali pěkně v jídelně u večeře. Večer se tedy táborák opět nekoná, v dešti oheň prostě nehoří. No co, zahráli jsme si Rexeso, přečetli si pohádku a po poměrně akčním prvním dni uleháme do stanů unavení a natěšení na další den. Nakonec jsme toho dnes stihli opravdu dost.

Pondělí

Ráno jsme využili naše nově nabité taneční dovednosti. Jako rozcvičku jsme si zopakovali včera naučený country tanec a skvěle nás to probralo. Po snídani nám vysvitlo sluníčko, a tak jsme se mohli pustit do shánění materiálu, který budeme potřebovat pro těžbu. Povedlo se, hurá! Vydali jsme se tedy do dolu, ale tam jsme narazili na indiánského náčelníka kmene Cherokee. Dozvěděli jsme se, že jsme si vybrali místo na posvátném území kmene Cherokee, kam mohou vstoupit pouze členi jejich kmene. Zase nějaký problém. Co naplat, jestli chceme něco těžit, budeme se muset stát členy jejich kmene. A tak se začínáme učit indiánské rituály a modlitby k velkému Manitou. Bohužel, počasí nás donutilo nácvik dělat vevnitř, ale i tak jsme si s tím poradili. A jelikož už jsme dost od bahna, dali jsme si koupací odpoledne. Mezitím jsme si ještě cvičně vyzkoušeli rýžování zlata a večer nám konečně dopadl táborák. Společně jsme si zazpívali mnoho písní a ukládáme se ke spánku natěšeni na spoustu dalších nových zážitků.

Úterý

Dnes nás probudilo bubnování dešťových kapek na stanové celty. Museli jsme proto vynechat tanec na rozcvičku a vyrazit rovnou na snídani. Naštěstí už při snídani pršet přestalo a počasí nám vydrželo slunné celý zbytek dne. Jelikož po propršené noci bylo ještě dost mokro, rozhodli jsme se napsat něco pěkného domů. Dopisy naše rodiče určitě potěší (teda doufejme že české telegramy doručí naše psaní dříve, než dojedeme domů ?). Zbytek dopoledne jsme se dle starého triku místních indiánů naučili v dole hmatem vycítit zlato ve skále. Toto umění jsme zdokonalili a nalezli tak ložisko zlata. Hurá! Vydáme se jej těžit. Klasickým způsobem to jde poměrně zdlouhavě. Když tu někdo přišel se skvělým nápadem. Zkusíme dynamit…. No zkusili jsme… A vida, ono se to celkem podařilo. Skála se rozletěla a všude po okolí se zatřpytily zlaté valounky. A teď je rychle sesbírat, než nám je vyfouknou bandité, kteří jistě ten velký výbuch zaslechli. Nakonec nás o zlato nepřipravili a nám se podařilo jej mnoho odnést do Jimova Dolu.  Ale kdo nás to před vesnicí nečeká. Ozvali se zpět indiáni kmene Cherokee. Ještě jsme nesplnili zkoušky zdatnosti, abychom se stali jejich členy. A tak se sešla indiánská rada a my jsme dokazovali, že zvládáme jízdu na koni, na divokém býkovi a že zvládáme i táhnout za jeden provaz. Vše se nakonec podařilo a večer jsme se odměnili country bálem. Když už jsme nezvládli tanec na rozcvičku, vynahradili jsme si to plně večer. Na dobrou noc ještě pohádku a šupito presto do spacáku nabrat síly na nový den.

Středa

Jsme v půlce tábora. Touto dobou se většinou vydáváme na celodenní putování okolní krajinou s návštěvou městských obchodníků. Letos jsme však kvůli vysokému výskytu nebezpečí banditů Covidů zůstali radši v táboře. Co na plat, musíme se zařídit sami. A tak jsme si zřídili v naší vesničce Jimův důl pouť - hromadu atrakcí, které si děti mohly vyzkoušet, vydělat pár dolarů a následně je utratit v místním koloniálu za nějaké ty dobroty. Dopoledne uteklo jako voda a už bylo zase potřeba se vrátit k našemu úkolu. Zatím toho zlata mnoho nemáme. A hrome! Když jsme šli zkontrolovat stav našeho konta, byli jsme svědky přepadení banky bratry Daltonovými. Sebrali všechno zlato včetně toho našeho. To jim nedarujeme! Nahlásili jsme Šerifovi, co se stalo, a ten nás požádal o zakreslení jejich podoby. Sestavili jsme podobiznu bratrů Daltonových. Když jsme Šerifovi předali hotové portréty, bylo ještě potřeba zjistit, kde se utábořili. Hlavně nenápadně, jenom rychle proběhnout kolem a zpátky do tábora vyřídit informace. Všechny informace vedly k jedinému. Šerif se vydal bratry Daltonovy zatknout. Večer po setmění nám však vyplašený starosta přišel sdělit, že Šerif se jim sice dostal na stopu, ale že to vypadá, že jich je mnohem více, než si myslel. Bude potřebovat naši pomoc při jejich zatčení. A tak jsme se po tmě vydali spolu s šerifem k jejich úkrytu. Tam jsme zjistili, že bratři Daltonovi se spolčili se zákeřným Maršálem El Džambárem von Chersterfielda utvořili velkou skupinku. Společně se Šerifem se nám podařilo jednoho z nich zajmout, ale na celou bandu jsme byli krátcí. Uvidíme. co přinese výslech zadrženého, ale to zase až zítra. Pro dnešek už je zážitků až až.

Čtvrtek

A hrome, došly nám peníze. Těžba nám zatím moc nejde a výdaje jsou opravdu velké. Abychom tu mohli ještě setrvat, budeme muset splatit alespoň nějaké dluhy za ubytování a vybavení. A tak je potřeba něco vydělat i jinou cestou. Naštěstí je městečko v plném rozvoji a o práci tu není nouzi. Dopoledne jsme vypomohli se stavbou mlýna, odpoledne zase s dojením krav. Na večer se někteří z nám spřihlásili do talentové show. Je neuvěřitelné, kolik šikovných lidí se tu na táboře najde. A tak jsme celý věčer s úžasem  hleděli a hodnotili nejrůznější výkony. 

Pátek.

A je tu poslední den. Dopoledne je potřeba zúžitkovat naše nabité znalosti, které jsme se celý den učili, a tak jsme si zazávodili při TZM. Oběd byl výborný a hned po něm jsme přešli k součtu zlata před závěrečnou hrou. Po rozdělení dolarů za celotýdení snažení jsme vyrazili k místnímu potoku, kde již byly vytyčeny klaimy.Ty jsme si mohli pronajímat a pokusit se v nich objevit zlato. Kdo ho asi najde nejvíce? Závěrečnou hru jsme tedy strávili naši oblíbenou zlatou horečkou. Večer bude dlouhý. Závěrečný táborák to je spousta písníček ale hlavně vyhlášení výsledků, ocenění nejuklizenějších stanů, předání pamětních listů a to vše musíme stihnout. Zítra už jenom stáhnout vlajku a hurá za rodičemi domů.